Když se nám začal hroutit svět: příběh malého Davídka

„Jmenuju se Davídek a dneska slavím dva roky. Bydlím se svou maminkou a tátou ve Vyškově v pronajatém bytě. Maminka pracovala jako zdravotní sestra, ale teď pracovat nemůže, protože je doma se mnou. Onemocněl jsem totiž… Tatínek pracuje jako řidič - záchranář u Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje.

Ale začněme pěkně od začátku. Narodil jsem se 29. ledna 2017 v porodnici v Brně - Bohunicích, měl jsem novorozeneckou žloutenku, ale to není nic, kvůli čemu bych panikařil. Když mi byl asi měsíc, přestal jsem jíst a pořád jsem brečel, a tak mě rodiče vzali k lékařce. Ukázalo se, že mám silnou infekci. Šupajdil jsem do nemocnice a mamince zakázali mě kojit, musel jsem tedy spoléhat jen na sunar. No co už, stanou se horší věci. Nakonec po různých vyšetřeních zjistili, že mám nedomykavost srdeční chlopně a těžkou sepsi. Zabojoval jsem ale a věci se začaly obracet k lepšímu, jen jsme se kvůli té nedomykavosti domluvili, že mě budou sledovat. Proč ne…

Jo a aby toho nebylo málo, dozvěděl jsem se, že mám náznaky hyperaktivního dítěte. Pro rodiče to nebyla moc dobrá zpráva, já jsem se ale cítil skvěle. Byl jsem veselý, spokojený, miloval jsem mamku, taťku a celý svět. Život mě bavil, rád jsem jezdil autem na výlety a běhal po venku, nejlépe s ostatními dětmi. Začal jsem chodit i do plavání, kde se mi náramně líbilo. Jenomže…

Když mi bylo 18 měsíců, vzali mě naši k doktorce a potvrdilo se bohužel po obrovské spoustě vyšetření, že mám veliký nádor na ledvině. Tak jsem podstoupil zákrok, při kterém mi implantovali pod kůži port, aby mi přes něj dělali odběry a podávali léky. Začala se plánovat operace a já jsem mezitím měl fůru komplikací, ztratil jsem chuť k jídlu, dostal vysoké teploty, imunita začala selhávat. Na svém malém tělíčku jsem měl v jednu chvíli napojených asi 8 přístrojů. To už jsem z toho byl fakt dost vyčerpaný, nerad na tu dobu vzpomínám.

Po operaci mě propustili do domácí péče a lékařka mi stanovila plán chemoterapie. Dostal jsem 28 předepsaných dávek s tím, že mám jednou týdně ambulantně přijet, a tak jezdíme každý týden na odběry a na chemoterapii. Doufám, že to všechno zvládnu, i když vůbec nevím, co mě tak malého dál ještě čeká. Nevěřili byste, co všechno se dá za necelé 2 roky života stihnout... Držte mi pěsti, zdraví vás Davídek“

Malý Davídek má léčbu kompletně uhrazenou od pojišťovny, ale jeho maminka nemůže pracovat, a tak rodinu musí po finanční stránce zajistit tatínek. Kolegové z jihomoravské záchranky se rozhodli pomoci a v současné době zřizují transparentní účet. Peníze na něj můžete poslat i Vy, pokud budete chtít. Hned, jak bude účet funkční, dáme vědět přes naše stránky i FB, tak nás sledujte.

Davídku, přejeme Ti k narozeninám, aby ses brzy uzdravil a zase se mohl radovat ze života. Tvým rodičům přejeme hodně sil.